Při prezentací čepelí zájemcům o japonský meč se nám dostávají do rukou čepele prezentující různé styly a období. Často se tak stává, že když popisuji právě prohlížený meč a zmíním se, že se jedná o tachi, padne obratem otázka: „Jaký je rozdíl mezi tachi a katanou?“ Z toho plyne, že pro laika nemusí být rozdíl na první pohled patrný. Nejvíce rozšířeným názorem a zároveň omylem je, že tachi jsou výrazně zakřivené meče, zatím co katany mají prohnutí menší. Ve skutečnosti mají pojmy katana i tachi dvojí význam. V prvním případě se jedná o typy souprav, v druhém o typy čepelí. Starší je v obou případech tachi. Jednalo se o typ meče, nošeného ostřím dolů. Souprava se zavěšovala k pasu (obi) pomocí tkanic. Tento způsob nošení meče se užíval od 12. až po 15. století. V 15. stol. se s masivním nástupem pěchoty stal oblíbeným a rozšířeným styl nošení meče zasunutého za pasem ostřím nahoru a to byl začátek věku katany. Styl tachi však nezanikl a používal se například při obřadních příležitostech i nadále.

Oba typy souprav procházely vývojem a jejich jednotlivé varianty se mohly lišit vybavením, barvou, použitými materiály a rozsahem zdobení, nicméně způsobem nošení a základními znaky konstrukce se v obou případech neliší.

Druhý význam pojmů tachi a katana spočívá v několika konstrukčních rozdílech čepelí mečů. Tachi mívá obvykle výraznější zakřivení (sori) než katana, a také výraznější prvky jako fumbari (viz. Další odstavec) To ale není určujícím pravidlem. Mohou být meče typu katana s velmi hlubokým zakřivením , stejně tak jako tachi s mělkým sori. Vzhledem k odlišné poloze ostří při nošení mají katana a tachi opačně přední (omote) a zadní(ura) stranu. To je důležité pro umístění podpisu mečíře, který se vysekává na omote straně řapu. Proto se čepele tachi vystavují ostřím dolů a katany ostřím nahoru. V obou případech je řap meče (nakago) umístěn vlevo. Tento způsob vystavování platí i pro soupravy.

Obě znázorněné čepele jsou bez podpisu (mu mei) To že čepel není signovaná není nic neobvyklého. V takovém případě je třeba studovat další odlišné konstrukční znaky čepele. Poměřně výrazné je odlišné postavení a tvar řapu (nakago) Zjednodušeně by se dalo říci, že u tachi tvar a zakřivení nakago navazuje na linii hřbetu meče, zatímco u katany je pokračováním linie žebra (shinogi) U tachi je tak vrchol nakago výrazně výš, než by tomu bylo u stejné čepele vyrobené jako katana. Tento rozdíl je zřetelný i u výše přiložených obrázků čepelí.

Míra zakřivení nakago u tachi je tak do jisté míry závislá na výraznosti fumbari. Jedná se o konstrukční prvek linie hřbetu. Linie ostří (ha), žebra (shinigi) a hřbetu (mune) se ve směru od hrotu k nakago v podstatě plynule vzdalují. V cca. poslední čtvrtině před osazením hřbetu (munemachi) se začne linie mune výrazněji oddělovat. Tato část linie hřbetu se jmenuje fumbari, a u tachi bývá zpravidla výraznější.

Zkrácením tachi tento efekt ustupuje, popřípadě zaniká. Zkrácením tachi se také mění tvar nakago a stává se z něj katana. Pokud je zachován původní podpis, tak bývá posunut až ke koncu nakago. V takovém případě se jedná konstrukčně o zkrácenou (suriage) katanu s tachi mei. U všech uvedených rozdílů existují vyjímky, a někdy je velmi obtížné určit, zda se jedná o tachi nebo o katanu.

Ačkoliv čepel tachi byla určena pro soupravu tachi, může být vybavena i soupravou katana (uchigatana). V takovém případě nemusí být před rozebráním meče a sejmutím rukojeti vůbec patrné, o jaký typ čepele se jedná.